Původ

Když Kartangiňané přistáli během jedné ze svých plaveb po Středozemí ve Španělsku, spatřili vojáci velký počet králíků a křičeli "Span, span!"(span byl výraz pro králíka). Tak byla země nazvána Hispánie (naboli země králíků) a psi, kteří byli používání k lovu králíků byli nazýváni španělé.
DinečkaJiná teorie hovoří o tom, že keltové s sebou při osídlování Britských ostrovů přivezli psi s převislýma ušima. Obvykle se jim říkalo "ptačí psi", protože se používali především k lovu ptáků. Navětřili je na dlouhou vzálenost a pak se k nim pomalu přibližovali. V určité vzdálenosti se zastavili a čekali - z opačné strany se přiblížili lovci se sítěmi a ptáky do nich nahnali. Druhý typ "ptačích psů" byl menší, ideálně uzpůsobený k tomu, aby sledoval stopu v zarostlém terénu a zvěř vyháněl. Lovci všem těmto "ptačím psům" říkali spaniels (španělé), pravděpodobně podle jejich původní domoviny.
Jméno "spaniel" se poprvé objevilo roku 948, kdy se o těchto loveckých psech zmínil waleský král Howell. Španělé se stávali stále oblíbenější. To potvrzují i zmínky anglického spisovatele Geoffreyho Chaucera v Canterburských povídkách ("jako španěl na něj vyštěkla") a také zmínka Williama Shakespeara ve Snu noci Svatojánské (r.1549).
DinečkaZa doby Jindřicha VIII. byli španělé používáni k tomu, aby náháněli ptáky k lovcům, kteří stáli připraveni s roztaženými sítěmi tak, aby se pes i pták chytili pod sítí.
Od roku 1697 se používalo pro dlouhonohé hledající španěly označení "sitters", nebo "sitting spaniels" (předci anglických dlouhosrstých ohařů) a krátkonohým zůstalo označení "spaniels". Byly mezi nimi rozdíly ve zbarvení a velikosti a postupem času vznikala jednotlivá plemena. Bezpochyby nejoblíbenějším z nich se stal cockerspaniel. Je lépe uspůsobený k lovu v podrostu a k lovu sluk. Z toho můžeme usuzovat, že jméno cockerspaniel bylo odvozeno od slova woodcock (sluka lesní), nebo od slova cockpheasant (bažantí kohout).
Trvalo až do roku 1900, než se typ kokršpaněla postupně ustálil, v roce 1902 byl vytvořen a schválen první standard, který s malými změnami platí až dodnes.